Nechcete dát výpověď….
Chcete přestat mít pocit, že vám z týdne zbývá jen neděle večer.
To je jiný problém, než za jaký ho většina lidí považuje.
Skoro každý, kdo v práci narazí na zeď, si v duchu řekne: "Mám vydržet, nebo mám změnit všechno?"
Je to špatná otázka. Ne proto, že by odpověď byla složitá, ale proto, že nabízí jen dvě možnosti tam, kde jich je mnohem víc.
Většina lidí, co tohle řeší, totiž neřeší, jestli něco změnit. Řeší, co přesně je potřeba změnit. A to je úplně jiný úkol.
Krize motivace vs. krize směru
Tohle rozlišení je základ všeho, co bude následovat.
Krize motivace znamená, že v zásadě děláte správnou věc, jen vám teď dochází energie. Změnil se objem práce, tým, šéf nebo tempo. Směr je pořád váš, jen aktuálně nestačíte tempu.
Krize směru je hlubší. Neznamená, že to děláte špatně. Znamená, že děláte něco, co už není vaše.
Netýká se výkonu ani vytížení. Týká se toho, kým kvůli té práci musíte být.
Můžete být ve své práci skvělí a přesto vědět, že to není vaše cesta.
A tohle je zásadní, protože řešení jsou opačná. Krizi motivace vyřeší odpočinek nebo jiný šéf. Krizi směru nevyřeší dovolená. Po návratu bude problém pořád na stole.
U klientů to vídám hodně často. Přijdou s tím, že potřebují vypnout, po měsíci zjistí, že se vrátili odpočatí jenže do stejné slepé uličky.
Jedna z nejužitečnějších otázek, kterou si můžete položit, zní: Co jsem tady nedokončil? nebo Kým už nedokážu být?
První otázka míří na nevyřešený konflikt nebo nevyřčené zklamání. Druhá na to, že problém není v obsahu práce, ale v tom, kým se kvůli ní stáváte.
6 varovných signálů
Tělo a vztahy vám to často řeknou dřív, než to zvládnete pojmenovat rozumem.
Tělesné signály
Neděle večer jako opakující se scénář. Nejde o klasickou neděliní depku jednou za čas. Jde o to, že si nedokážete představit pondělní ráno, týden co týden, měsíce.
Únava, která nezmizí o víkendu. Zkuste to teď. Zavřete oči, představte si pondělní ráno v práci. Co cítíte v hrudi, v žaludku, v ramenou? Pokud je to tíha, co zůstává i po dvou dnech volna, tělo signalizuje něco jiného než únavu z výkonu.
Tělo reaguje dřív než mysl. Napětí v ramenou před poradou, sevřený žaludek při pohledu na kalendář, neschopnost usnout v neděli.
Emoční a vztahové signály
Frustraci obracíte proti sobě místo toho, abyste ji vyjádřili. Místo abyste řekli šéfovi, co vás štve, vyhoříváte tiše. Energie, která by měla jít ven, jde dovnitř.
Ztratili jste hranici mezi tím, co chcete vy a co se od vás čeká. Firma říká buď flexibilní, buď loajální, buď tady navíc. A vy jste to natolik vstřebali, že už nepoznáte, kde končí vaše vlastní přání a kde začínají cizí očekávání.
Vnitřní dialog před poradou se změnil. Všimněte si, co si v hlavě říkáte pár minut před schůzkou. "Zase to samé" a "snad to rychle utečeme" jsou jiná slova než "jsem zvědavý, co z toho vzejde".
Pokud jste si u sebe poznali tři a víc z těchto signálů, dlouhodobě a opakovaně, nejde o špatný týden. Je to signál, který stojí za to vzít vážně.
Komentáře