Proč se v září cítíme „mezi“ a jak to co nejlépe využít
Je 1. září. Venku to voní po papíru, po ranní mlze a trochu i po nervozitě. Děti s batohy se motají kolem zastávek, rodiče se snaží tvářit, že mají všechno pod kontrolou. Sociální sítě mezitím hlásí „nový měsíc, nový začátek“, jako by to byla nějaká povinná mantra.
A přesto je tu něco, co se do těch sloganů nevejde.
Září totiž není začátek. Je to práh.
A prahy nejsou úplně pohodlné.
Možná sedíte u kávy a máte v sobě ten zvláštní pocit, který se špatně popisuje. Není to smutek. Není to ani radost. Je to takové neurčité „mezi“. Já ho mám každý rok, někdy jen jako jemné napětí v hrudi, jindy jako pocit, že bych měla něco udělat, ale nevím co.
Tenhle pocit má jméno. Liminalita.
Co je liminalita
Slovo pochází z latinského limen, tedy práh. Liminální stav je moment, kdy jste vykročili z jedněch dveří, ale ještě jste nevešli do druhých. Je to zvláštní místo, kde už nejste tam, kde jste byli, a ještě nejste tam, kam jdete.
Antropologové tenhle pojem používali pro rituály přechodu, svatby, iniciační obřady, pohřby. Chvíle, kdy člověk opouští jednu roli a druhá se teprve rodí.
Jenže liminalita se neděje jen při velkých životních událostech. Děje se i teď, na začátku září. Léto končí, rutina se rozbíhá, kalendář se plní a člověk stojí přesně na tom pomyslném prahu, i když si to ne vždy uvědomuje.
Proč to v září cítíme silněji než v lednu
Leden je tak trochu umělý začátek. Nový rok je konvence, kterou jsme si domluvili, ale naše tělo ji nijak zvlášť neprožívá.
Září je jiné. Je v nás zapsané od dětství, první zvonění, nové sešity, nové oblečení, nový režim. I když už dávno nestojíme před školou, něco z toho se v nás každý rok znovu probudí.
Možná proto je září náročnější než 1. leden. A možná proto nás víc vyčerpává.
Proč liminální stavy vyvolávají úzkost
Mozek nemá rád nejasno. Potřebuje vědět, kde stojí, co platí, co je jisté.
Když jste v liminálním stavu, pevná půda pod nohama se na chvíli ztratí. Stará rutina se rozpadá, nová se ještě neustálila a v tom prostoru mezi tím se často objeví úzkost nebo zvláštní napětí.
Ne proto, že je něco špatně. Ale proto, že se něco mění.
Úzkost je signál pohybu.
Zkuste na chvíli zavřít oči. Kde ten pocit „mezi“ cítíte? V hrudi? V žaludku? V ramenou?
Nemusíte to hned řešit. Jen si toho všimněte. Mně osobně už jen tohle malé zastavení často trochu uleví.
Liminalita jako prostor pro tvořivost
Přechodové stavy jsou zvláštně plodné. Staré struktury povolí, nové ještě nejsou pevné a mezi tím vzniká prostor, kde se dá věci přestavět jinak.
Většina velkých rozhodnutí nevzniká v klidu. Vzniká v přechodu, po konci vztahu, po návratu z cesty, po změně práce. V momentě, kdy staré přestalo platit a nové se teprve tvoří.
Září nabízí přesně tenhle prostor, jen v menším měřítku. Otázka je, jestli ho využijeme, nebo jen přežijeme ve spěchu.
Cvičení: krok přes práh
Pokud můžete, postavte se. Představte si na zemi čáru, léto na jedné straně, podzim na druhé.
Chvíli postůjte přesně na té hranici. Vnímejte, jaké to je, nebýt ani na jedné straně.
Až budete připraveni, udělejte krok dopředu. Jen jeden. A všimněte si, co se v tu chvíli změní, v těle, v dechu, v tom, kam se díváte.
Je to jednoduché cvičení, ale má v sobě něco z rituálů, které dělaly generace před námi.
Tři způsoby, jak liminální období nepromarnit
1. Pojmenujte si, co končí
Než se vrhnete do plánů, zkuste si napsat jednu větu: „Toto léto nebo toto období pro mě znamenalo…“
Je překvapivé, jak moc pomůže jen tohle malé uzavření.
2. Vyberte si, co chcete vzít dál
Možná je tu něco, co nechcete nechat za sebou, klidnější tempo, ranní rituál, způsob práce. Liminalita není o vymazání minulosti. Je o výběru.
3. Nastavte si jeden záměr
Zapomeňte na dlouhý seznam novoročních předsevzetí v zářijové verzi. Místo toho si vyberte jednu jedinou věc, kterou chcete tento měsíc udělat jinak. Jeden záměr, se kterým budete pracovat, je mnohem účinnější než deset bodů, na které do týdne zapomenete.
Aby záměr fungoval, zkuste si ho projít přes tři otázky:
Checklist pro váš zářijový záměr
Je formulovaný pozitivně? (Ne "přestanu prokrastinovat", ale "každé ráno začnu nejtěžším úkolem".)
Je celý ve vaší kontrole? (Nezávisí na tom, co udělá někdo jiný.)
Umíte si představit konkrétní scénu, ve které ho žijete? (Ne obecné "chci být klidnější", ale "každé ráno si dám 10 minut kávu bez telefonu".)
Pokud si na všechny tři otázky umíte odpovědět ano, máte záměr, který má šanci přežít déle než první zářijový týden.
Výzva na konec
Tento měsíc zkuste jednu věc vědomě ukončit a jednu vědomě otevřít.
Může to být cokoliv. Ukončete projekt, který vás dlouho vyčerpával, i kdyby to znamenalo jen si přiznat, že skončil. Otevřete něco nového, co jste odkládali, protože "nebyl ten správný čas".
Udělejte to teď, ne až příště. Ten správný čas je práh, na kterém právě stojíte.
Komentáře